K hokeji mám blízký vztah, říká Nezmar o své práci pro Bílé Tygry. Chce zlepšit mládežnický sport v Česku
Dva tituly s Libercem, jeden se slovenským Ružomberkem a historicky nejlepším střelec v historii Slovanu. Později Jan Nezmar přešel na funkcionářskou pozici, v pražské Slavii vykonával funkci sportovního ředitele a naposledy dělal poradce v polském Podbeskidzie. Teď se ale vrhl na hokej – spolupracuje s akademii Bílých Tygrů. O svém vztahu k zimnímu sportu a své současné práci promluvil pro Radiožurnál Sport.
Jaký byl od malička váš vztah k hokeji?
Hodně blízký a hodně intenzivní. Jsem hokejově takový klasický rybníkář, pocházím z vesnice, kdy se v létě hrál fotbal a v zimě hokej, hrozně mě to bavilo. Bohužel jsem kvůli složité logistice nikdy nemohl fungovat v žádném hokejovém klubu, takže trénink jsem nikdy neabsolvoval. Hokej ale de facto hraji a sleduji celý život, v posledním období ještě trochu intenzivněji, protože hraje syn. V Liberci máme Bílé Tygry, kteří hrají výborně, takže se na ně i na syna chodím pravidelně koukat.
Jak dobrým hokejistou jste byl nebo jste?
To nevím, ale ti, co mě znají, vždycky říkají, že mě hokej bavil víc než fotbal. To tak možná trochu vypadalo, protože v nějaký moment se fotbal stal už zaměstnáním a hokej zůstal koníčkem.
Teď už mohu přiznat, že jsem během profesionální kariéry chodil na tajno hrát hokej často. Dokonce jsem asi dva nebo tři roky hrál na úrovni ligy neregistrovaných, což byl strop, ke kterému jsem se dobral, ale spíš díky kondici profesionálního sportovce než díky svým schopnostem. Ale chodím hrát pořád a ti, co ho dříve hráli, říkají, že to se mnou jde, tak to snad není taková katastrofa.
Když jste hrál v době své fotbalové profesionální činnosti, trenéři asi nebyli úplně rádi...
Ti to samozřejmě vůbec nevěděli, bylo to hodně na tajno. Kolikrát jsem šel v pátek hrát hokejovou ligu neregistrovaných a v sobotu jsem měl fotbalový ligový zápas. To už bylo dost na hraně, ale díky mé muskulatuře to nemělo žádný dopad na mou kariéru. Spíš mě to ještě nabudilo. Můj fotbalový herní styl byl hodně podobný hokeji, tak se to možná dobře doplňovalo. Akorát jsem tam párkrát přišel o zuby.
Jak přišlo propojení vaší osoby, kterou známe spíše z fotbalu, s Bílými Tygry Liberec?
Úplně přirozeně, kolem hokeje se pohybuji už nějakou dobu a organizaci Bílých Tygrů také pozoruji. Poslední tři roky více intenzivně, protože se jsem sportovní konzultant na volné noze a měl jsem více času. Dva roky už s Tygry na některých projektech spolupracujeme a nakonec to došlo do této podoby, která byla oficiálně oznámena.
Čtvrtina prvoligových fotbalistů je ze zahraničí. Trenéry ale kluby pořád vybírají doma a na Slovensku
Číst článek
Přenášíte ve funkcionářské oblasti do hokeje něco z fotbalu?
Nějaké průsečíky tam rozhodně jsou, ale v rámci spolupráce s Bílými Tygry se bavíme především o úrovni akademie, procesů uvnitř, nastavování komunikace a věcech, které spadají do běžného chodu mládežnických týmů. Tam je průsečík s fotbalem nebo jinými sporty relativně velký.
Liberecká akademie je v Česku vyhlášená. Co jste na tom, jak funguje, zatím měl možnost poznat?
Funguje opravdu velmi dobře, optikou českého hokeje rozhodně patří mezi absolutní špičku. Má výbornou infrastrukturu, pracují zde vysoce odborní lidé a celá organizace má chuť se pořád rozvíjet. To je i důvod, proč jsme navázali spolupráci, organizaci zajímá můj pohled. Zatím mě to moc baví, protože narážím na lidi, kteří jsou aktivní a chtějí se posouvat, což ve své kariéře vždy vyhledávám.
Hodně se spekuluje o tom, jak na tom mládež v celkovém sportovním odvětví u nás je. Jaké jsou vaše poznatky v tomto směru?
Když se podívám, jakým způsobem se u nás pracuje se sportovní mládeží, a srovnám to s tím, co jsem měl možnost poznat v zahraničí, stále trochu strádáme. Třeba z hokejového úhlu pohledu to nemyslím tak, že ve Švédsku jsou zkrátka tisíce jezer, hracích ploch a dětí, co sportují, ale i přístup státu, schopnosti posouvat se jako celek, a především ochota. Podpora sportování mládeže je v mnoha zemích o dost lepší. To je ale konstatování faktu, který se jen tak měnit nebude.
Naším i mým úkolem je zlepšit ty podmínky v mikroprostoru jednoho klubu, organizace nebo města tak, aby to dávalo smysl. Sportování dětí má velký smysl pro celou společnost.
Dá se vaše pracovní náplň u libereckého hokeje konkrétně popsat?
Myslím si, že ne. Je to relativně široký záběr. Budeme se bavit o nastavování procesů v akademii, efektivitě využitého času v řízeném tréninku i okolo. Je to spoustu věcí spadajících do sportovního managementu, ale přesně vypíchnout jednu věc nejde.
Fotbal jste opustil definitivně? Jaká je teď celkově vaše sportovní činnost?
Po mém konci ve Slavii jsem se vydal na dráhu konzultanta, dodělal jsem svou druhou vysokou školu a absolvoval několik pracovních stáží v zahraničí. Zjistil jsem, že po zkušenostech ze sportovních organizací je docela velká poptávka, a díky tomu jsem našel několik příležitostí a zpracovával projekty u nás i v zahraničí. Momentálně spolupracuji s Bílými Tygry, ale dělal jsem i rozvojovou strategii pro Slovan Liberec, je toho hodně.
K tomu mám ještě zásadní věc, s kolegou rozvíjíme firmu, která se stará o profi sportovce. To je oblast, která u nás bohužel také stále hapruje, a setkáváme se tu se smutnými osudy, kdy sportovci například po kariéře nezvládnou ukočírovat svůj život, své peníze a všechny tyto věci.
